Rozhovor pro Zpravodaj - Karel Vileta

„Mým dalším velkým koníčkem je rybaření. Někdy okolo patnácti jsem dokonce zvažoval, jestli se věnovat rybám nebo fotbalu,“ říká Karel Vileta 

Karel Vileta, ročník 1998, svobodný, ale zadaný (přítelkyně Natálka, 19 let). Bezdětný, zatím vychovává pouze psa Endyho a kočičku Fidinu. V civilním životě pracuje jako programátor CNC strojů ve společnosti Olbrich Holoubkov. S fotbalem začínal v pěti letech v Dobřívě, kde se narodil a bydlí. V jedenácti letech odešel hrát za mladší žáky do Rokycan a FC zůstal věrný až do současnosti. V žácích byl jeho trenérem Pavel Hudeček, v dorostu Michal Veselý. Za muže Karel poprvé nastoupil v osmnácti letech, kdy si ho z dorostu vybral trenér Robert Vágner.
„Karle, na hřišti působíš velmi sebevědomým dojmem. Jsi takový i v soukromí?“
„No, je to jak kdy. Někdy mám sebevědomí dost, ale jindy je to tak trochu maska. Taková moje soukromá obrana před světem…, tvářit se sebevědomě.“
„Jak ses jako dítě dostal k fotbalu?“
„Mým vzorem byl táta. On hrál od malička za Dobřív, a taky tam trénoval přípravky. Takže to bylo tak nějak automatické, že když jsem dorostl do správného věku, začal jsem trénovat taky.“
„Teď tě na hřišti vídáme hrát divizi na postu levého obránce nebo záložníka. Je to post, kterému se věnuješ odmala?“
„Vlastně jsem časem vystřídal skoro všechny role. Hrál jsem v útoku i v obraně. A v bráně jsem byl taky… ale ta záloha mi asi sedí nejvíc. Jsem levák a těžím z toho.“
„Takže jsi takový malý univerzál….?