Rozhovor pro Zpravodaj - Zbyněk Drozda, trenér rokycanské rezervy

„Kdo dokáže ovládnout střed hřiště, ten vyhraje,“ odpověděl na otázku, jak vidí výsledek dnešního derby Zbyněk Drozda, trenér rokycanské rezervy.    

Zbyněk Drozda, ročník 1983, svobodný, leč zadaný (přítelkyně Katka), otec desetileté dcery Niny. V civilním životě pracuje jako operativec
u kriminální služby PČR. Má mladší sestru Danielu. S fotbalem začínal jako malý v Rokycanech, postupně ho trénovali například Jiří Šnajdr, Josef Daniš nebo Petr Farník. I v dorostu hrál v Rokycanech, většinou na postu obránce. Nastupoval i za béčko mužů v době, kdy FC trénoval Boris Kočí. V té době nakouknul několikrát i do „divizní kabiny“, i když pouze jako náhradník. Za muže vystřídal postupně angažmá v Cheznovicích, Dobřívě, Březině, Mýtě, zde už většinou v roli útočníka. K trénování se dostal brzy. Začínal v 18 letech, kdy se zapojil do práce s těmi nejmenšími v nově vzniklém subjektu FK Kohouti Rokycany. Přišel sem rok po jeho založení a pracuje zde dodnes, nyní kromě trénování i na postu předsedy klubu. S dospělými fotbalisty se v roli asistenta trenéra dostal poprvé do styku v Dobřívě, který vykopal postup do 1. B třídy. Před dvěma lety ho oslovilo Mýto, a tady vedl muže v krajském přeboru na postu hlavního trenéra s asistentem Pavlem Tichým a trenérem gólmanů Pavlem Maškem. Po předčasně ukončené spolupráci dostal řadu nabídek, ale protože jeho srdeční záležitostí jsou Rokycany, kývl na nabídku trénovat zdejší rezervu.
„Zbyňo, je to velký rozdíl – pracovat se šestiletými špunty a s dospělými chlapy?“ „Veliký. Děti se učí. Od prvních fotbalových krůčků, od základů. Samozřejmě na začátku dělají spousty chyb a nepřesností, chce to hodně trpělivosti naučit je správným návykům. Muže už většinou nepředěláš. Ty základy už dávno mají (ať už dobré, nebo špatné), tam jde hlavně o fyzičku, taktiku a motivaci. Musíš být psycholog, vědět, jak je správně vyhecovat…“ „A když srovnáš Rokycany a Mýto?“ „I tady je rozdíl. V Rokycanech je většina mladých hráčů, kteří na sobě chtějí pracovat. Chtějí se zdokonalovat, někam to dotáhnout. Nechybí ctižádost, vědí, že musí něco obětovat. Základem je pravidelné trénování. V Mýtě bylo takových méně. Hodně hráčů mělo pocit, že už na sobě tolik pracovat nemusí. Podle toho vypadala i tréninková morálka… Teď mám v kádru i kluky, které jsem už jednou trénoval. Kroc, Laubr, Chmelíř, Spěváček, Stejskal, Petr Zajíček – ti u mě v Kohoutech začínali…“
„Jaká je v béčku parta?“ „Parta se tu pomalu tvoří. Pět kluků, kteří patřili mezi tahouny odešlo, a to je znát. Ale vypadá to, že si to brzy sedne. Kluci si rozumí. Mám radost, že se do kádru vrátili i ti, kteří minulou sezonu nechodili. Kostru sestavy tvoří osm hráčů, ale příležitost dostane každý. Chtěl bych, aby měl každý šanci na stejnou zápasovou vytíženost. Spolupráce s Milanem Dejmkem i Michalem Veselým funguje nadstandardně. Není problém se domluvit, navzájem od sebe přebíráme i zkušenosti. Jsme všichni tři stejná krevní skupina (tedy fotbaloví blázni). Hlavní myšlenkou je hrát ve všech soutěžích ve stejném rozestavení, aby si všichni zafixovali, co jejich post obnáší…“
„Jaké jsou cíle rokycanské rezervy? Jedete na postup?“ „Letošním cílem není postup výš. Chci, aby měli kluci prostor, aby se rozehráli. Chceme se určitě prát o špici v 1. A třídě, ideálně do 5. místa. Zatím jsme sice neprohráli, ale je jasné, že přijde hodně zápasů, kdy bude soupeř lepší, a stejně je budeme chtít vyhrát…“ „Zbyňo, kdo tě v kariéře trenéra ovlivnil? Máš nějaké vzory?“ „Mám, ale není to José Mourinho, ani nikdo podobný. Mým prvním vzorem byl MUDr. Petr Hána, ten mě přivedl do Kohoutů a k trénování. Pak Klement Kanaloš – člověk, který má maximum zkušeností v práci s těmi nejmenšími. A trénuje je stále, navzdory věku… Dalšími byl například Petr Kučera, ten dnes trénuje i hraje za Chotíkov. Velký kus práce jsme udělali jako parta pěti trenérů s ročníkem 2006. Pracovali jsem s nimi já, Luďa Kubrycht, Pavel Benajtr, Pavel Tichý a Josef Peleška. Byla u toho legrace, doplňovali jsme se, vyznávali jsme stejnou filozofii. A výsledek? Ti kluci jsou dnes nadstandardní. A ještě musím zmínit Romana Jedličku. On sice nikdy fotbal nehrál, ale má neskutečný potenciál na vymýšlení zábavy. Dokáže připravit hry, soutěže a děti ho naprosto žerou. Je to výjimečný kreativec, a to je skvělé. Navrhuje nové metody, aby to ty kluky bavilo. To je důležité. Já jsem ten typ, co trénuje spíš formou drilu, takže s jeho kreativním přístupem se skvěle doplňujeme…“
„A spolupráce s Pavlem Tichým?“ „Klape nám to. Táhneme to spolu už šestý rok, takže jsme opravdu sehraná dvojka…“ „Když se vrátíme k práci s fotbalovým potěrem, nevadí ti, že jim dáte základy a oni pak jdou dál…?“ „Naopak. Je krásné vidět, že řada našich odchovanců je dnes třeba v kádru FCVP. Třeba Kryštof Krátký… Věnovali jsme jim čas, energii a dneska se vrací jako dobří fotbalisté. Hlavní filozofií Kohoutů je pracovat se širokou základnou. Je jasné, že někteří kluci s věkem hrát přestanou, někteří skončí jen jako hráči v nižších soutěžích… Ale je důležité, aby je fotbal bavil, aby se hýbali, sportovali.“
„Když se vrátíme k tobě, jako osobě… Jaká je tvoje nejlepší a nejhorší vlastnost? „Nejlepší – no jsem blázen do fotbalu. K tomu patří ctižádost, chuť dělat něco pro druhé, něco obětovat… A nejhorší? Myslím, že dokážu být maličko výbušný…“. „Jaké jsou tvoje další zájmy, kromě fotbalu?“ „Rodina, trochu se zajímám o komunální politiku a baví mě paintball. Dneska už jen jako relax, ale před lety jsem i závodil. Mám pět titulů mistra ČR v dobývání objektu.“ „Co čteš, jaký žánr tě baví v televizi nebo v kině?“ „Když je čas, koukám na válečné dokumenty. Baví mě i filmy s válečnou tematikou a sci-fi.“ „Jak ses dostal k práci u policie?“ „Vždycky mě bavil sport a adrenalin. A to tady je.. Policejní akce, zatýkání, většinou člověk neví, do čeho jde a jak to dopadne…“ „A nelákala tě třeba armáda? Zahraniční mise…?“ „Ne, to ne. Já jsme rád doma, v Rokycanech. Asi bych zvládl být na misi, ale netáhne mě to ven. Jsem zarytý patriot.“ „A z jiného soudku, co rád jíš a piješ?“ „Dávám přednost klasické české kuchyni – řízeček se salátem, svíčková a tak. Miluju lososa. A k pití? Pivo, dobrou slivovičku…“ „Jaká je pro tebe ideální dovolená?“ „Hory. Hory s partou dobrejch kamarádů, Šumava, Alpy… a pak jako relax pobyt u moře.“
Zbyňku, díky za rozhovor a přeji hodně úspěchů…!