Rozhovor pro Zpravodaj - Jarda Sadílek

„Za pět milionů bych pro nás postavil dům,“ říká Jarda Sadílek 

Jaroslav (Sáďa) Sadílek, v civilním životě obchodní zástupce s hutním materiálem z Plzně. Povahou usměvavé sluníčko, které rozdává smích, dobrou náladu a nezkazí žádnou legraci. Věk 35 let, ženatý, manželka Irena. Má dvě krásné děti – devítiletou Klárku a čtyřletého Marka. Sám je ze tří dětí, obě sestry jsou starší, a tak vyrůstal jako nejmladší mazánek. Jako dítě byl prý velmi temperamentní. Rodiče to řešili tím, že mu dali vybrat, který sport chce dělat, aby tolik nezlobil. Vzhledem k tomu, že měl doma fotbalový vzor v podobě maminky i tatínka, byla volba jednoduchá. V osmi letech začal s kamarádem chodit do oddílu v Kynšperku nad Ohří, kde v té tobě bydleli. Začínal jako obránce, ale v současnosti se nejlépe cítí na pozici záložníka.
V dorosteneckém věku hrál za Cheb, potom v Plzni za Sportovní školu. V mužích měl angažmá na Sencu, které v té době hrálo divizi, v Chrástu (divize a krajský přebor), v Tachově a v Mariánských Lázních. Od února 2019 je hráčem FC Rokycany.
„Jardo, jak se ti líbí v Rokycanech?“ „Moc, je tu prima parta, super trenér, máme výsledky… je to radost tu hrát…“ „Kdo je v tvých očích největším tahounem v kabině i na place?“ „No, určitě Herry a oba Aubíci. Mají autoritu, je s nima sranda.“ Komu fandíš v české lize a který klub je ti blízký z těch zahraničních? Jaký fotbalista je tvým vzorem?“ „Jsem Plzeňák, takže u nás FCVP, to je jasné. Ze zahraničních Barcelona a AC Milán. Z fotbalistů Vláďa Darida, Lionel Messi a Clarence Seedorf, který hrál za AC Milán.“
„Co říkáš na nový systém VAR v naší lize?“ „Nelíbí se mi, že je jen na některých zápasech. Kdyby byl na každém, a bylo jasně dané, které situace se kontrolovat musí, asi by to byl přínos, ale takhle někdy víc škodí než pomáhá…“. „Teď z jiného soudku, co tvoje rodina a fotbal? Jak se manželka smiřuje s tím, že musíš na tréninky…?“ „Copak tréninky v týdnu, ty tak nevadí. Spíš ji štvou víkendy, které místo s rodinou trávím na hřišti. Ale je zlatá, trpí mi to!“ „Bude z malého Marka jednou fotbalista po tátovi?“ „Přál bych si to, ale nutit ho nebudu. Kopeme si spolu, to je jasné, ale zatím ho víc zajímají autíčka…“ „Dcera taky dělá nějaký sport?“ „Aerobik. A chodí zpívat do sboru.“ „Když už jsme u toho, jaké jsou tvoje další koníčky?“ „Určitě rodina, žena, děti… jezdím na kole, baví mě i další sporty. Rád koukám třeba na tenis.“ „Co rád čteš?“ „Severské krimi, a romány od Wilbura Smitha.“ „A filmy, nebo televize? Co rád posloucháš?“ „Žánrově asi krimi a komedie, poslouchám pop, rock – Queeny, Divokýho Billa, Dana Landu…“ „Máš plány na dobu, kdy budeš muset skončit s aktivním fotbalem?“ „Rád bych trénoval, licenci mám…, určitě bych u fotbalu nějakým způsobem rád zůstal.“ „Otočíme list. Co bys dělal, kdybys vyhrál pět milionů? Za co bys je utratil?“ „Neutratil, postavil bych pro nás dům a zbytek uložil, pokud by něco zbylo.“ „Jaká by byla tvoje dovolená snů, kdyby sis mohl vybrat bez ohledu na finance…“ „Byly by dvě. Jedna s rodinou někam, kde mají dětský resort, animační program, skluzavky a tak. Druhá pak s nejlepšími kamarády někam k moři…“ „A ještě na závěr: prozraď na sebe, jaká je tvoje nejhorší a nejlepší vlastnost?“ „Myslím, že mojí dobrou vlastností je to, že jsem optimista. A ta špatná? Někdy jsem moc důvěřivej a doplácím na to.“ „Čeho si nejvíc vážíš na své ženě?“ „Upřímnosti, chytrosti, prostě toho, jaká je. Náš vztah je založený na důvěře. Jsme k sobě upřímní, věříme jeden druhýmu. Jedině tak podle mě může manželství správně fungovat.“